Cvičení rodičů s dětmi
Společné cvičení rodiče s dítětem je prospěšné jak pro dítě, tak pro rodiče. Společným cvičením se upevňuje vzájemná citová vazba mezi rodičem a dítětem. Je známé, že dítě ještě nedokáže udržet pozornost po delší dobu, a proto cvičení musí být rozmanité a musí obsahovat několik různých her. Když má dítě vedle sebe svého rodiče, cítí se sebejistě a vyrovnaně. Optimálně bychom s rodiči a dětmi měli cvičit 45-60 minut. "Cvičení rodičů s dětmi je osvědčenou variantou společných činností rodičů s dětmi, kde se rozvíjí osobnost dítěte nenásilnou formou s citovou oporou dítěte a kdy dochází k přirozenému propojení činností dvojice rodič a dítě s činností ve skupině dětí" (ČASPV, 2000).
Cvičení rodičů s dětmi je velmi oblíbenou společnou činností rodiče s dítětem již od dvou let. V České republice je propagátorkou tohoto cvičení Jana Berdychová, která společně se svým týmem vytvořila strukturu cvičební jednotky. Cvičení rodičů s dětmi je pro širokou veřejnost velmi přitažlivé. Hlavním cílem cvičení, kde v úzkým kontaktu spolupracuje rodič dítěte, je, aby dítě všestranně rozvíjelo pohybové schopnosti a osvojilo si základní pohybové dovednosti. Společným cvičením se navíc upevňuje citový vztah mezi rodičem a dítětem (Borová, 1998).
Na cvičení rodičů s dětmi ve většině případů dochází s dítětem matka. Čím dál tím častěji se ale setkáváme s tím, že dochází otec, nebo se dokonce ob týden střídají. Velice ojediněle můžeme ve cvičení rodičů s dětmi cvičit prarodiče dítěte.
Dopomoc a záchrana u cvičení rodičů s dětmi
Dopomoc i záchrana musí být předem promyšlená a účelná. Úkolem dopomoci je urychlit a usnadnit nácvik cvičebního tvaru. Záchrana spočívá v pocitu bezpečí dítěte, a zároveň mu nebránit v provedení cviku. Proto je u každého cviku dopomoc a záchrana individuální. V žádném případě děti nechytáme za okrajové části končetin, ale za předloktí, stehno, nejlépe provádíme dopomoc v oblasti trupu. Ruce necháváme dětem vždy volné, přidržujeme je za boky, nebo máme jen připravené ruce v úrovni boků dítěte (ČASPV, 2000).
Při cvičení rodičů s dětmi dává rodič dítěti svou přítomností pocit bezpečí a jistoty. Je však důležité dobře zvážit, kdy rodič dítěti musí pomoct provést určitý pohyb a kdy pouze zajišťuje dítěti bezpečné podmínky cvičení, tedy provádí záchranu. V případě, když by dítě padalo, musí dítě rodič stihnout zachytit, a zabránit tak úrazu dítěte. Záchranu volí rodič tam, kde je riziko, že se dítě může zranit, nebo může udělat chybu kvůli snížené pozornosti. Dopomoc volí rodič tehdy, když je dítě nejisté a daného pohybu se bojí. Využije ji při nových činnostech, které dítě nezná, nebo při náročnějších pohybech. Rodič pomáhá dítěti bezpečně provést daný pohyb. Dítě se postupně zdokonaluje ve svých pohybech a snižuje tak potřebu dopomoci od rodiče (Borová, 1998).